Tak nějak ani nevím proč mi, stále ještě novotou svítící, veřejné záchodky na Starém městě připomněly Zvonokosy. V této knížce Gabriela Chevalliera, jež se odehrává v půvabném městě Zvonokosech v kraji Beaujolais, se jednoho dne starosta Bartoloměj Pěšinka rozhodne, že se díky novému záchodku stane do tří let senátorem. A jak se rozhodl, tak se i stalo, proti všem nepřejícníkům a zpátečníkům dal postavit ve Zvonokosech záchodky. Nic nepomohly protesty zapšklé Eulálie Čubíkové, notáře Sakumpaka ani dalších reakcionářských zpátečníků. S pomocí svého fámula z městské rady, učitele Kulíška,tuto pokrokovou myšlenku prosadil a dal zrealizovat. Záchodky stály a ze starosty se stal nakonec senátor. U nás také stojí na Starém městě záchodky, ale troufnu si tvrdit, že proti těm Zvonokoským byly krapet dražší. Dodělaly se loni a celkem vyšly na 2 milióny. Každý rok ještě město platí provoz (66 tisíc) a za rok a půl se prý vybralo 11 tisíc. Slovíčko „prý“ je schválně, ono se totiž na nich rozbilo počítadlo vhozených desetikorun a marně se hledá, kdo by je opravil. Až se příští rok otevře zámek, kde budou veřejné WC, tak se prý záchodky postěhují jinam. Budeme pak raritou, protože putovní záchodky nemají ani v těch Zvonokosech.
